Starokatolická církev

Počátky Starokatolického hnutí

Starokatolická církev vznikla v důsledku rozkolu v Římskokatolické církvi po prvním vatikánském koncilu, na kterém biskupové dne 18. července 1870 přijali dogmatickou konstituci o univerzálním primátu a neomylnosti římského papeže. Podstatou tohoto učení bylo jednak to, že papež od uvedeného koncilu bude vykonávat bezprostřední správní pravomoc nejen nad celou církví, ale i nad jednotlivými biskupstvími, a to nejen ve věcech víry a mravů, ale i ve věcech disciplíny a řízení církve. Dalším bodem bylo koncilní rozhodnutí, že cokoliv papež vyhlásí ex cathedra ve věcech víry a mravů, je samo sebou neodvolatelné a neomylné. K tomuto rozhodnutí papež nepotřebuje dalšího souhlasu ani kardinálů, ani biskupů, ani kohokoliv v katolické církvi. Odezvou na toto rozhodnutí byla velká vlna protestů, která se zvedla především v německy mluvících zemích: v Německu, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku. Zde někteří biskupové nechtěli nová dogmata podepsat – mezi nimi i českobudějovický biskup Jirsík, pražský arcibiskup kardinál Schwarzenberg i vídeňský arcibiskup kardinál Rauscher – ale nakonec se podvolili. Mezi první náboženské obce Starokatolické církve v monarchii patřil vedle Vídně a Riedu právě Varnsdorf. Samotná Starokatolická církev byla v rakouské části monarchie uznána státem teprve v roce 1877 a první její místní synoda se sešla v roce 1879, avšak hnutí se dalo do pohybu hned po I. vatikánském koncilu.

Učení a ráz Starokatolické církve

Nesouhlas s novými dogmaty dal impuls k rozsáhlé revizi katolického učení v rámci starokatolického hnutí. Především bylo třeba vyjasnit otázky autority učitelského úřadu církve. Na první místo byla postavena autorita biblické zvěsti. Z církevních dogmat byla za závazná přijata pouze dogmata z prvního tisíciletí, než se církev rozdělila na východní a západní. Zároveň se zrevidoval organizační řád církve. 
Z těchto snah vyplynulo učení Starokatolické církve. Stručně uvádíme nejdůležitější z nich:

  • Synodálně episkopální struktura církve. V čele starokatolických církví stojí biskupové a kněží farností. Ti však jsou voleni (biskup synodou, farář farní radou s převahou laiků). Synoda, synodní rada a farní rady též činí rozhodnutí důležitá pro chod církve a farností. Církev se řídí demokratickými principy řízení své činnosti, které jsou vyvažovány zachováváním apoštolské posloupnosti.
  • Svátostí uznává starokatolická církev sedm (ve shodě s Římskokatolickou a Pravoslavnou církví): křest, večeře Páně, biřmování, svátost smíření, pomazání nemocných, svátost manželství a kněžské svěcení. Rozlišuje však význam křtu i eucharistie (důrazněji doložených v Bibli) a ostatních svátostí
  • Celibát není podmínkou kněžské služby 
  • Rozvedení nejsou vylučováni z přijímání svátostí a církev s laskavostí posuzuje možnost jejich nového manželství

Obecně lze říci, že starokatolíci chtějí být katolickou alternativou. V Česku se hlásí k takovým prvkům národních dějin jako je sv. Cyril a Metoděj, Mistr Jan Hus a Česká církev podobojí Jana Rokycany). Chtějí být církví otevřenou potřebám současného člověka a usilují o to, aby věřící sami určovali činnost a ráz své církve. V hledání skutečně obecné podoby křesťanské víry se otevírají pozitivním přínosům reformace, zároveň však zůstávají zakořeněni v katolické tradici. Chtějí být mostem v současném rozdělení církví.

 

Dějiny Starokatolické církve ve Varnsdorfu 

První veřejné shromáždění proti dogmatům vzešlým z I. vatikánského koncilu se tu konalo 18. 6. 1871. Duchem starokatolického hnutí ve Varnsdorfu byl kněz a učitel náboženství na měšťanské škole Anton Nittel (1826–1907). Sympatizanti se starokatolickým hnutím založili 19.9.1871 politický Katolický spolek, aby se mohli legálně sdružovat a legálně jednat a jejich delegáti se již v září 1871 zúčastnili I. starokatolického kongresu v Mnichově, jehož rezoluce dala Římu bezprostřední popud k vystoupení proti starokatolickému hnutí. Všichni, kdo se kongresu zúčastnili a souhlasili s jeho závěry, byli exkomunikováni.

Když římskokatolický farář odmítl dát zvonit při pohřbech sympatizantů starokatolického hnutí, bylo svoláno velké shromáždění, konané za účasti asi 2500 účastníků 22. ledna 1872. Zde se koncipovala petice vídeňské poslanecké sněmovně, žádající zákonnou úpravu a zákonné postavení pro ty, kdo nepřijali dogma o papežské neomylnosti. Tohoto zákonného uznání starokatolíci dosáhli v rakouské části monarchie až v roce 1877.

Prvním varnsdorfským starokatolickým farářem byl zvolen dne 16. března 1872 Anton Nittel.

V roce 1880 byla zvolena první synodní rada jako nejvyšší správní orgán církve. Představitelem Starokatolické církve měl být biskup. A. Nittel sice byl zvolen roce 1881 správcem starokatolíků v tehdejším Rakousku, roku 1888 se jím však nakonec stal bratr českého básníka a spisovatele Svatopluka Čecha Miloš (1855 – 1922). Vláda však odmítla dát souhlas k biskupskému svěcení.

V roce 1897 synoda rozhodla, aby sídlo biskupství Starokatolické církve v rakouské části soustátí bylo přeloženo z Vídně do Varnsdorfu. To zde v plném územním rozsahu sídlilo až do roku 1920, kdy bylo v Rakouské republice zřízeno samostatné biskupství. Ve Varnsdorfu však i nadále zůstalo biskupství Starokatolické církve v Československé republice, a to až do roku 1995, kdy bylo přeloženo do Prahy.

Po smrti Miloše Čecha (1922) byl zvolen 1924 biskupem Alois Pašek (zemřel v roce 1946),, který obdržel roku 1924 biskupské svěcení v Bernu. Během poslední války nacisté starokatolickému biskupství ve Varnsdorfu příliš nepřáli a pokoušeli se Starokatolickou církev všelijak rozmělnit. Mnohem osudnější ranou však byl pro Starokatolickou církev v obnovené ČSR odsun sudetských Němců, kteří tvořili většinu ve Starokatolické církvi v Československé republice. Takto decimovaná církev se pak stala snadnou kořistí komunistické diktatury. V roce 1950 zvolený správce biskupství Dr. Augustin Podolák byl uvězněn a do církve byli infiltrováni agenti STB, kteří ji „spravovali“ (s výjimkou let 1968 – 1971, kdy se Podolák stal biskupem a opět převzal vedení církve) až do roku 1989.

Roku 1991 Dr. Augustin Podolák zemřel a jeho nástupcem se stal Mgr. Dušan Hejbal.

 

ThMgr. Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve ČR

 ThMgr. Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve ČR.

 

ThMgr. Roland Piotr Solloch, starokatolický farář ve Varnsdorfu

ThMgr. Roland Piotr Solloch, starokatolický farář ve Varnsdorfu.

 

Starokatolický kostel ve Varnsdorfu

Historie starokatolického kostela Proměnění Páně souvisí s dějinami starokatolického hnutí. Je nejstarším starokatolickým kostelem na světě postaveným vlastními prostředky. Protože nebylo možné spoluužívat kostel římskokatolický, rozhodlo představenstvo Katolického spolku 28. 8. 1872 o stavbě vlastního kostela. Byla vypsána sbírka a koupen stavební pozemek na kopci dříve zvaném Schürzenův. Kostel byl postaven za 1 rok a jeho slavnostní vysvěcení se konalo 27. prosince 1873. Zúčastnilo se ho více než 4000 lidí. V roce 1897 byl tento kostel v souvislosti s přemístěním sídla biskupství prohlášen za katedrální chrám Starokatolické církve v Rakousku, neboť zde bylo sídlo biskupa. Na synodě dne 11. 11. 1995, kdy bylo rozhodnuto o přesunu sídla biskupství z Varnsdorfu do Prahy, bylo též rozhodnuto o tom, že starokatolický kostel ve Varnsdorfu sice přestává být chrámem katedrálním, avšak díky své historii se stane chrámem konkatedrálním, tj. druhým katedrálním kostelem v zemi. V této době byly také dokončeny jeho rozsáhlé opravy, nutné v důsledku komunistické devastace. V kostele se nachází pozoruhodná sochařská díla. Je zde nejvýznamnější Kristova socha na oltáři od Vincence Pilze, která byla instalována v červenci roku 1882. Od tohoto umělce také pochází reliéf „Svatí tři králové“ umístěný nyní v levé lodi vedle presbytáře.

 Kristus na oltáři starokatolického kostela ve Varnsdorfu

 

ZAJÍMAVÉ ODKAZY:

http://www.starokatolici.cz/o-nas/biskup/dusan-hejbal

http://www.starokatolici.cz/o-nas/cemu-verime/zaklady-viry

http://www.starokatolici.cz/o-nas/cemu-verime/svatosti

http://www.starokatolici.cz/o-nas/cemu-verime/spiritualita